„Od toho je tu (x)“

Další poměrně častá "hláška" od většiny lidí. Pravděpodobně se jedná o snahu svalit tíhu svého neštěstí na druhé. Nebavím se o situacích, kdy druhá strana zanedbala svoje povinnosti, ale o situacích, kdy člověk úmyslně škodí, většinou proto, aby se cítil lépe, nebo kdy dělá "mrtvého brouka", aby mu náhodou nevznikly nepříjemnosti z toho, že se do situace zapojil.

Příkladem mohou být zaměstnanci v kanceláři, kteří po sobě neuklízejí, protože "od toho je tady uklízečka", přihlížející na ulici na člověka s epilepsií, protože "od toho je tady záchranka", nebo někdo, kdo nechá druhého odjet, i když ví, že je pod vlivem, protože "od toho je tady policie". Ano, všechny tyhle argumenty jsou zdánlivě rozumné, protože uklízečka umí uklízet lépe, jak ostatní, protože se tím živí. Záchranáři se umí o epileptika postarat, zatímco obyčejný člověk ne. A podnapilý člověk by mi mohl něco udělat, takže to taky ne. Všechny tři případy ale spojuje jedno: vyhnutí se odpovědnosti. S rozvojem specializace se normalizovalo, že laik nemá radši dělat nic, protože ho potom logicky nejde za nic vinit, když neví, jak má postupovat. Radši má nechat věc odborníkům. Tento přístup je ale pro společnost degradační, jelikož dává jednotlivcům prostor se "seknout" na místě a obalit se bublinkou naučené bezmocnosti, protože "nemá prostředky na to všechno umět".

Realita je samozřejmě přesný opak. V dnešní době se lze naučit prakticky cokoliv, pokud člověk chce a udělá si na to čas, ovšem to by nesměl být časový plán takového člověka zaplněný bezmyšlenkovitým konzumováním atp.